na Blog.cz

Téma týdne mě potěšilo. :-) Není to ani měsíc, co jsem na tohle zadání psala úvahovou práci. Takže Vám ji sem hodím. :-)))

Kdo jsem já

Těžká otázka. Posoudit druhého člověka by bylo stokrát snažší. Ale sebe? Možná, že mám strach. Strach, že přijdu na to, že ve skutečnosti nejsem tím, kým bych si přála. Neznám sama sebe. Vím, jaký obraz vydává zrdcadlo, když si před něj stoupnu. Ale vnitřek zůstává skryt. Je jako velké město. A přesto, že v něm bydlím už jistou řádku let, nedokázala jsem v něm objevit všechna temná i stinná zákoutí.

Vím ale jedno. Abych našla správnou cestu, potřebuji tu pro někoho být. Nedokážu žít sama pro sebe. Teprve pak to jsem já. Cítím se jako obyčejná tužka, co pro své bytí potřebuje tuhu, aby mohla začít psát.

Kdo jsem já? Ptám se pořád dokola a zjišťuji, že odpovědět je nad moje síly. Kdo jsem já? Snažím se zařadit do té skupiny dobrých, hodných a upřímných lidí. Ale můžu si být jistá, že na ostatní nepůsobím opačně? Nemůžu. A snad je to i dobře, člověk by se měl pořád snažit, nevědět, že dosáhl toho, čeho chtěl. Lehce se pak usne na vavřínech. A mnozí pak spí spánkem ježků. Kdo jsem já? Pro sebe jsem obyčejná. A pro ostatní? Zase nemohu posoudit.

Kdo jsem byla, kdo jsem a kým budu? S léty se povaha mění? Připadám si pořád stejná. Ale něco se určitě změnilo. Vyrostla jsem z naivní holčičky, naučila jsem se spoustu nových věcí. Přesto uvnitř jsem zůstala stejná- malá dětská dušička, která usíná s plnou hlavou myšlenek.

Nejsem jenom tělo, které v sobě vězní různé orgány. Nejsem sluch, hmat, čich, zrak ani řeč. Ale jsem to já. Celek, který má city a cítí.

Na Zemi žije několik milionu lidí. Pro blízké jsem přítel, kamarád. Pro kraj pouhé číslo ve statistice počtu obyvatel. A pro lidi z jiných zemí? Pouhé nic. Proto na otázku " Kdo jsem já?" bych odpověděla tak, že pro každého jsem to, co si ze mne udělal.

Děkuji všem, kteří došli až na konec. :- )))

Už ani nedoufám, že by někdo ze starých přátel mohl tento článek číst. :- ))

Je to tak dlouho, co jsem tu byla, že se mi tomu nechce ani věřit. :) Nikdy to už nebude jako dřív, to si přiznávám.:)

Beztak cítím velkou nostalgii, když si vzpomenu na Vás. :-) Chybíte mi :-) ICQ jsem smazala, takže jsem přišla o všechna spojení s vámi. :-)

Doufám, že se máte skvěle. :-) Za ten...uf..rok? Páni. :-) Se toho strašně moc změnilo. Občas k lepšímu, občas k horšímu. :-))) Ale nic jiného, než jít dál nám nezbývá. :-)

Pokud by někdo měl zájem, ráda dám kontakt na skype. :-) Teda pouze těm známým. :-))) Kdyžtak křikněte do komentů .: -))) S přáním hezkého dne- Nickly. :- )))

Nemám čásek, hodit to do spec. rubriky- možná příště. Jen jsem si dovolila jednou začas napsat povídku. Nemám v tom trénink, takže to není nic moc. Zázraky ode mne teda určitě nečekejte.

Přesto budu ráda za názor. Ať už je jakýkoliv. Povídky se špatným koncem nemám ráda. Vím, že většina z vás taky ne- tak mě neukamenujte. Děkuju za pozornost.

Koukám jak puk. Super cz. se zajímají o Ricka? to je snad poprvé, co jsem o něm na těhlech stránkách četla článek. A myslím že kecají, Rick zestárl, přibral kila, ale rozhodně by ho poznala šílená masa lidí, rysy jsou pořád stejné, ten úsměv...

Info časem.

A jinak. Po těch měsících jsem zjistila, že mám obrovské problémy s blogem. Všechno jsem zapomněla, takže to bude veselý, Pomalu ani nevím, jak se vytváří rubrika..oujé:D bude to veselé...

jinak děkuji všem, kteří jsou ochotní věnovat kousek svého drahocenného času této povídce:)

Zdravim:)

Poo....2 měsících? juj:)

Mám v plánu dokončit všechny rozpracované povídky, které ještě na tomto blogu nebyly dokončeny. Jedná se hlavně o povídku s názvem " Navěky věků", která byla rozpracovaná společně s Leky. - Nevím, jak si na tom časově, nebo jakou máš na tohle náladu, každopádně kdybys v ní se mnou chtěla pokračovat, stačí napsat. Do té doby budu pokračovat sama. Avšak tvou pomoc kdykoliv ocením, ale jak už jsem řekla, záleží pouze na tobě.-

Taky mám takový mini návrh na jednu jednorázovku. Ten si ale zatím nechám pro sebe.

V tuhle chvíli bych ale chtěla zátroveň začít publikovat příběh, týkající se absolutně mimo Stargate. Původně to měla být knížka, jenže mám své důvody, které tuto relativu zamezují. Takže povídka. Název: Pohřbena v písku času.

Žádné nové zprávy zatím nemám.

Zatím se mějte, ahoj.

Nickly.

Po delší dlouhé době se zase ozývám :)

Už je to pár týdnů (měsíců), co jsem stvořila pár obrázků. Nevím, jak by vypadaly na tapetě plochy, myslím že jsou ale trošku mázlé, každopádně se dají použít i jako Adoptéry, (Adopty...)

Takže teď už dost řečí, a konečně obrázky:)

Dannyho nemám.

Tak zase na nějakou neurčitou dobu naviděnou..:) A přeji krásný květen, A opožděně i dneska 1. Máj. Jestlipak jste byli políbeni pod třešní(jabloní, hruškou..co já vím?)

Zdravíčko....

...jo, omluva....

Absolutn vím, že jsem hrozná atd., ale což, na nic to svádět nebudu. Je to ve mně. Pravda je, že čas bych si udělala. Sice psaní uprostřed baráku je problém, ale šlo by to. Na psaní nemám ani pomyšlení. Stačí to, že máme za úkol v našem semináři napsat knížku+ ještě psát povídky...to je prostě nad moje síly. A strávit život jen u psaní, když kolem mě utíká svět je...prostě nejde mi to. poslední dobou jsem si na netu oblíbila trošku něco uplně jiného, něco oddílného od Stargate, jen co je pravda. Každopádně jsem si na to tam zvykla, a vím, že se od toho jen tak neodtrhnu. Povídky sice možná někdy budou, ale---- však mě znáte. A pokud se jedná o právě moji "rozepsanou" povídku ..No nic...nečekejte ji v blízkosti....Takže se vám strašně všem moc omlouvám, občas si čtu vaše články, snažím se i komentovat, ale není už to prostě není to, co bávalo dřív(teď nemyslím vaše články, nýbrž moje ochota je číst. Vaše články jsou pořád stejně dobré, hlavně u některých.... doufám že se nezlobíte. Takže se mějte, přeji všem veselé Velikonoce

Na jeho webu dal Michael Shanks vědět, že koncem dubna se objeví v Praze, při cestě do Moskvy. Spád bude v jednom hotelu poblíž Staroměstského náměstí. Mike se zdrží pouze dva dny a potom odletí na představování nového filmu Červená karkulka do Ruska.

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

--

-

-

-

-

-

-

-

-

-

--

-

-

-

--

-

-

-

-

-

--

-

-

-

-

Apríííííl xD....Promiňte ale já to musela udělat:D Ale věřím vám, určitě jste se nenachytali xD

Zdravim skoro po týdnu:)

Je tu jedna minimini povídečka, spíš takový útržek mé nálady:)

Není to o tom, co máte. Je to o tom, co nemůžete mít. Jako by to bylo vzdáleno stovky miliónů světelných let. A jediná loď, která je schopna tam doletět, je trvale poškozena bez možnosti opravy. Ale je tu ještě neděje.....Co když za pár let vědci objeví na planetě bránu.... Touha vás donutí projít ji, ale je pozdě. Daná osoba už nemohla déle čekat. Zemřela....A vám se zhroutí celý život. Kam se najednou poděla ta naděje?

Plukovník Shepprard zavřel laptop. Nemohl se už na něj dívat. Hlavně když byl její. A její složky....její osobní dopisy. Dopisy jemu....Promnul si oči a zahnal slzy. Vstal ze židle a přešel na druhý konec místnosti. Prohlídl si fotku, co měla na poličce. Byl na ní on a jeho tým. Pak ještě jedna fotka. S ní....Zářivě se usmívala a její oči zářily štěstím. Vzpomněl si na ten okamžik...Den jejich narozenin....jejich posledních....Prstem pohladil fotografii ženy za sklem. Stýskalo se mu...Moc.

"Potřebuješ pomoc?" uslyšel za sebou ženský hlas.

Ujely mu nervy.

"Nepotřebuju žádnou pomoc! Dejte mi všichni pokoj!" vykřikl a prudce se otočil na Teylu.

"Dobře..promiň..." řekla a vycouvala ze dveří. Věděla, že tohle si potřebuje John urovnat sám. Ztráta Elizabeth zasáhla všechny. A nejvíc jeho.

"Bože!" povzdychl si a prudce dosedl na židli. Nechtěl na ní být zlý. Rukama si promnul obličej a ještě jednou se zahleděl na monitor. Oči mu klesly na poslední řádek textového dokumentu, kde bylo tučně napsané slovo Miluju tě.

Kdyby tak šel vrátit čas. Bylo mu jasné, že existuje způsob...ale Elizabeth by to tak nechtěla. Změnit časovou linii nedoporučoval nikdo. Takže ta slavná naděje je pryč. A ONA zůstane pohřbena pod pískem času.....