Na tomto blogu jsou vítání všichni slušní človíčkové, kteří tu jsou pro kladné
účely. :) Spameři odchod.

Zase mi je všechno houby platný

25. června 2012 v 15:59 | nickly
Alespoň vím, na čem jsem...
Toho kluka, jak jsem o něm psala minule, jsem zázrakem našla na facebooku.
A je? ... zadanej. Šťastně, už přes rok. Sakra, vždyť tohle mi bylo uplně jasný.. jak by taky nemohl bejt. Pěknej, jezdí motocross.. na něj se musí holky jenom lepit...

Je mi? Dost špatně. Samozřejmě jim to nechci vůbec rozvracet. Ale představa, že u něho nemám šanci je krutá. Beztak by se mnou nechtěl nic mít.

No ale to samozřejmě neznamená, že ho odepíšu ze života. Ikdyž si strašně moc přeju zapomenout, nejde to. Až skončí školní rok, přidám si ho a uvidíme.

Připadám si trapně. Pořád jsem na něho dost nápadně koukala, přišlo mi, že on na mne taky. Cítím se jak dvanáctiletá holka, která potkala prvního kluka, který se jí líbí a je z něho celá paf.

Tak, jak ta euforie, že jsem ho našla přišla, tak zase rychle odešla.

Asi si musím zvyknout...
 

Asi se zase jednou potřebuju vypsat.. :-)

21. června 2012 v 16:57 | nickly
Je mi uplně jasné, že to tu pěkně zanedbávám. :-)
Popravdě- je mi uplně jedno, jestli tohle bude někdo číst, nebo ne. Prostě se jen potřebuju vypsat... dostat to ze sebe ven... Asi to znáte. U těch osůbek, kterým věříte, které znáte a potkáváte každý den.. :-) Prostě nejde jim najednou říct všechny Vaše pocity.. Buď by na Vás koukali jako na blázna, nebo... však víte.

Jde o to, že asi půl roku se mnou zhruba jednou týdně jezdí autobusem strašně hezkej a usměvavej kluk. Už na dálku je z něho cítit pocit bezpečí a kreativity. :-) ... Až teď si člověk uvědomí, kolik času bylo, abych se ho pokusila nějak oslovit, nebo tak něco. Jenže teď je pozdě. Zbývá necelý týden do prázdnin a pak ho dva měsíce neuvidím. A co dva měsíce. Jakou mám jistotu, že příští rok bude jezdit zase? Co když teď maturoval? Dodělával výšku? A jde uplně někam jinam? A můj instinkt mi říká, že tento týden, tudíž ani pak ho neuvidím..

Já vím.. Typický holčičí problém. říkáte si, že takovejch ještě bude, bylo a je... A že nějaké prasklé srdce jedné holky z neznámo odkud je Vám ukradené. Ale já to teď takhle cítím. Bolí mě to a potřebuju to ze sebe dostat.

Ikdyby jsem ho ještě do prázdnin viděla.. .. Já se prostě znám. Nedám si odvahu k němu přijít a říct si třeba o ten pitomý Facebook... o to pitomé číslo na mobil. Jsem strašně nesmělá, stydlivá.. Musela bych se k tomu přemlouvat hodně dlouho, nebo mít v sobě alespoň jedno promile. :-D

Ale měla jsem to udělat. Teď si to vyčítám. Měla jsem dostatek času psychicky se na to připravit.. Teď mi zbývá týden a možnost, že ho vůbec neuvidím. A nejhorší na tom je, že kdybych ho viděla, ani tak se asi nedonutím mu to říct. A on? On se k ničemu neodhodlá taky. :'(

Nejlepší řešení by bylo najít ho po Facebooku. Jenže neznám ani jeho jméno, ani jeho kamarády. Jediné, co vím, je bydliště a město, ve kterém chodí do školy. Je tu někdo, komu by se ho podařilo po netu vypátrat? Třeba i s takhle stísněnýma podmínkama, kdy nevíte vzhled (který bych popsala), jméno? :-) Byla bych moc vděčná, kdyby to nějak šlo. :-) I když jsem dost naivní, když o něm nevím prakticky nic. :-)

Děkuju všem případným čtenářům, že vydrželi do konce číst tyhle bláboly. :-) Mějte se víc než hezky, přeju krásné prázdniny! :-)

Kdo jsem já?

1. dubna 2012 v 13:02 | nickly |  píšu
Téma týdne mě potěšilo. :-) Není to ani měsíc, co jsem na tohle zadání psala úvahovou práci. Takže Vám ji sem hodím. :-)))


Kdo jsem já
Těžká otázka. Posoudit druhého člověka by bylo stokrát snažší. Ale sebe? Možná, že mám strach. Strach, že přijdu na to, že ve skutečnosti nejsem tím, kým bych si přála. Neznám sama sebe. Vím, jaký obraz vydává zrdcadlo, když si před něj stoupnu. Ale vnitřek zůstává skryt. Je jako velké město. A přesto, že v něm bydlím už jistou řádku let, nedokázala jsem v něm objevit všechna temná i stinná zákoutí.
Vím ale jedno. Abych našla správnou cestu, potřebuji tu pro někoho být. Nedokážu žít sama pro sebe. Teprve pak to jsem já. Cítím se jako obyčejná tužka, co pro své bytí potřebuje tuhu, aby mohla začít psát.
Kdo jsem já? Ptám se pořád dokola a zjišťuji, že odpovědět je nad moje síly. Kdo jsem já? Snažím se zařadit do té skupiny dobrých, hodných a upřímných lidí. Ale můžu si být jistá, že na ostatní nepůsobím opačně? Nemůžu. A snad je to i dobře, člověk by se měl pořád snažit, nevědět, že dosáhl toho, čeho chtěl. Lehce se pak usne na vavřínech. A mnozí pak spí spánkem ježků. Kdo jsem já? Pro sebe jsem obyčejná. A pro ostatní? Zase nemohu posoudit.
Kdo jsem byla, kdo jsem a kým budu? S léty se povaha mění? Připadám si pořád stejná. Ale něco se určitě změnilo. Vyrostla jsem z naivní holčičky, naučila jsem se spoustu nových věcí. Přesto uvnitř jsem zůstala stejná- malá dětská dušička, která usíná s plnou hlavou myšlenek.
Nejsem jenom tělo, které v sobě vězní různé orgány. Nejsem sluch, hmat, čich, zrak ani řeč. Ale jsem to já. Celek, který má city a cítí.
Na Zemi žije několik milionu lidí. Pro blízké jsem přítel, kamarád. Pro kraj pouhé číslo ve statistice počtu obyvatel. A pro lidi z jiných zemí? Pouhé nic. Proto na otázku " Kdo jsem já?" bych odpověděla tak, že pro každého jsem to, co si ze mne udělal.


Děkuji všem, kteří došli až na konec. :- )))
 


Zdravím!

31. března 2012 v 13:46 | nickly
Už ani nedoufám, že by někdo ze starých přátel mohl tento článek číst. :- ))
Je to tak dlouho, co jsem tu byla, že se mi tomu nechce ani věřit. :) Nikdy to už nebude jako dřív, to si přiznávám.:)
Beztak cítím velkou nostalgii, když si vzpomenu na Vás. :-) Chybíte mi :-) ICQ jsem smazala, takže jsem přišla o všechna spojení s vámi. :-)

Doufám, že se máte skvěle. :-) Za ten...uf..rok? Páni. :-) Se toho strašně moc změnilo. Občas k lepšímu, občas k horšímu. :-))) Ale nic jiného, než jít dál nám nezbývá. :-)

Pokud by někdo měl zájem, ráda dám kontakt na skype. :-) Teda pouze těm známým. :-))) Kdyžtak křikněte do komentů .: -))) S přáním hezkého dne- Nickly. :- )))

Slzy, které nezahřejí.

17. srpna 2011 v 20:40 | nickly |  Povídky kolem mě
Nemám čásek, hodit to do spec. rubriky- možná příště. Jen jsem si dovolila jednou začas napsat povídku. Nemám v tom trénink, takže to není nic moc. Zázraky ode mne teda určitě nečekejte.
Přesto budu ráda za názor. Ať už je jakýkoliv. Povídky se špatným koncem nemám ráda. Vím, že většina z vás taky ne- tak mě neukamenujte. Děkuju za pozornost.

Koukejte: Seriálový krasavec MacGyver se změnil k nepoznání

25. července 2011 v 17:39 | nickly |  Stargate
Koukám jak puk. Super cz. se zajímají o Ricka? to je snad poprvé, co jsem o něm na těhlech stránkách četla článek. A myslím že kecají, Rick zestárl, přibral kila, ale rozhodně by ho poznala šílená masa lidí, rysy jsou pořád stejné, ten úsměv...




Richard Dean Anderson prošel velkou změnou vizáže.

Pohřbena v písku času část 01

14. července 2011 v 18:49 | nickly |  Pohřbena v písku času
Info časem.
A jinak. Po těch měsících jsem zjistila, že mám obrovské problémy s blogem. Všechno jsem zapomněla, takže to bude veselý, Pomalu ani nevím, jak se vytváří rubrika..oujé:D bude to veselé...

jinak děkuji všem, kteří jsou ochotní věnovat kousek svého drahocenného času této povídce:)

Něco kolem...

13. července 2011 v 20:28 | nickly |  chvilkové články
Zdravim:)
Poo....2 měsících? juj:)
Mám v plánu dokončit všechny rozpracované povídky, které ještě na tomto blogu nebyly dokončeny. Jedná se hlavně o povídku s názvem " Navěky věků", která byla rozpracovaná společně s Leky. - Nevím, jak si na tom časově, nebo jakou máš na tohle náladu, každopádně kdybys v ní se mnou chtěla pokračovat, stačí napsat. Do té doby budu pokračovat sama. Avšak tvou pomoc kdykoliv ocením, ale jak už jsem řekla, záleží pouze na tobě.-
Taky mám takový mini návrh na jednu jednorázovku. Ten si ale zatím nechám pro sebe.

V tuhle chvíli bych ale chtěla zátroveň začít publikovat příběh, týkající se absolutně mimo Stargate. Původně to měla být knížka, jenže mám své důvody, které tuto relativu zamezují. Takže povídka. Název: Pohřbena v písku času.

Žádné nové zprávy zatím nemám.
Zatím se mějte, ahoj.
Nickly.

Zdravim:)

1. května 2011 v 19:28 | nickly |  moje výtvory
Po delší dlouhé době se zase ozývám :)
Už je to pár týdnů (měsíců), co jsem stvořila pár obrázků. Nevím, jak by vypadaly na tapetě plochy, myslím že jsou ale trošku mázlé, každopádně se dají použít i jako Adoptéry, (Adopty...)
Takže teď už dost řečí, a konečně obrázky:)






Dannyho nemám.

Tak zase na nějakou neurčitou dobu naviděnou..:) A přeji krásný květen, A opožděně i dneska 1. Máj. Jestlipak jste byli políbeni pod třešní(jabloní, hruškou..co já vím?)

že by omluva?

16. dubna 2011 v 12:50 | nickly |  Diary of my world
Zdravíčko....
...jo, omluva....
Absolutn vím, že jsem hrozná atd., ale což, na nic to svádět nebudu. Je to ve mně. Pravda je, že čas bych si udělala. Sice psaní uprostřed baráku je problém, ale šlo by to. Na psaní nemám ani pomyšlení. Stačí to, že máme za úkol v našem semináři napsat knížku+ ještě psát povídky...to je prostě nad moje síly. A strávit život jen u psaní, když kolem mě utíká svět je...prostě nejde mi to. poslední dobou jsem si na netu oblíbila trošku něco uplně jiného, něco oddílného od Stargate, jen co je pravda. Každopádně jsem si na to tam zvykla, a vím, že se od toho jen tak neodtrhnu. Povídky sice možná někdy budou, ale---- však mě znáte. A pokud se jedná o právě moji "rozepsanou" povídku ..No nic...nečekejte ji v blízkosti....Takže se vám strašně všem moc omlouvám, občas si čtu vaše články, snažím se i komentovat, ale není už to prostě není to, co bávalo dřív(teď nemyslím vaše články, nýbrž moje ochota je číst. Vaše články jsou pořád stejně dobré, hlavně u některých.... doufám že se nezlobíte. Takže se mějte, přeji všem veselé Velikonoce

Další články


Kam dál